Než přijde čas ...

I když se pomalu blíží konec ledna, je podle TČM pořád hluboká zima a energie je stažená dovnitř. Není to období začátků projevených navenek, ale uchovávání.

Tento čas patří elementu Vody, energii Ledvin, hloubce a tichu. Vše, co je skutečně důležité, se odehrává pod povrchem, v nitru.

Možná je teď cítit únava, neochota cokoliv dělat, plánovat, tvořit. Přesycení a rychlé zahlcení čímkoliv, co v jiný měsíc v roce vítáme s otevřenou náručí. Možná někomu občas zableskne jiskřička chuti vyběhnout ven, něco velkého vykonat, ale pak to zase zmizí. Ne, není to chyba. Je to přirozená reakce těla na přírodní cyklus, který je o zpomalení a klidu.

I staré texty o tom píší. V Bibli je při stvoření světa psáno: byl večer a bylo jitro, den nový. Nejdříve tma, ticho a prázdno, teprve z nich se rodí něco nového. Ne obráceně.

Každému začátku předchází prostor, ve kterém se zdánlivě nic neděje. Jako semínko v zemi, než vyklíčí, musí zůstat skryté v temnu, v klidu, v bezpečí. Kdyby se odkrylo příliš brzy, nemělo by sílu.

Tělu v tento čas prospívá jednoduché jídlo, které zahřeje (žádné očisty ani půsty). Teplo na bedra, nohy či podbřišek. Dát si pozor na prochladnutí a dopřávat si dostatek spánku.

Není to období velkých rozhodnutí, spíše čas, kdy se v tichu skládá něco samo. Bez tlaku, bez potřeby vědět.

Pokud se objeví nejistota nebo strach, není nutné je hned rozebírat. Stačí jim dát prostor projít tělem. Nic víc. Zima má svůj vlastní rytmus, učí nás důvěře jiným způsobem než jaro. Není třeba tlačit řeku, teče sama.

Konec ledna ještě není o výkonu. Je o zachování. Je o tom, aby se energie nerozutekla dřív, než přijde její čas.

Hana Kaplánková